Když do Sevilly, tak vždycky jindy, jen ne v létě. Problém volby termínu byl ten jediný, který jsem zvažovala před svým plánovaným pobytem v Seville v rámci projektu ERASMUS+. V létě se totiž do Sevilly nejezdí. Téměř padesátistupňová vedra Španělé zvládají jen díky klimatizovaným prostorám. Jediní lidé, kteří se v tomto období pohybují po sevillských ulicích, jsou turisté. V Seville se žije na ulicích a hlavně v noci. V létě je to jediná doba, kdy se dá vyjít ven a v zimních měsících je v nevytopených sevillských bytech tak syrovo, že Sevillané se více zahřejí na ulici venku.
Kurz samotný byl jednoznačnou volbou. Čekalo na mne dokončení již před třemi lety započatého kurzu pro učitele španělštiny. Tentokrát byl můj pobyt o týden praxe delší než předchozí. Čekaly na mne tedy dva týdny teorie a jeden týden výuky španělštiny ve Španělsku. Daného úkolu jsem se zhostila snad se ctí, dokladem toho je certifikát o úspěšném absolvování kurzu pro učitele španělštiny, který mě opravňuje španělský jazyk vyučovat celosvětově. Měla jsem však štěstí nejen na kurz a „své“ španělské studenty, na své spolužáky – Španěly, ale i na krásné a nezvykle horké únorové počasí, které mi zpříjemnilo pobyt svými až 30 stupni Celsia. Věřím, že stipendium v Seville opět přispěje ke zkvalitnění výuky španělštiny na Gymnáziu Šumperk.
