…už podruhé si říkám „ať žije EU a Erasmus+!“ Tentokrát jsem svůj kurz pro učitele absolvovala v Cardiffu, hlavním městě Walesu. Wales je nejmenší ze tří územních celků tvořících Velkou Británii. Má jen asi 3 miliony obyvatel (pro srovnání: Londýn jich má 8 mil.!), a i když velštinou hovoří jen 20% obyvatel, je všudypřítomná. Téměř všechny nápisy na ulicích a v obchodech jsou vyhotoveny dvojjazyčně – tajemná velština ve vás vyvolává pocit, že jste se ocitli v zemi Elfů a před sebou téměř vidíte postavy z Pána prstenů, jak ta slova odříkávají melodickým hlasem: „Allanfa argyfwng, torrch y gwydr â mwrthw“ Nouzový východ, použijte kladívko k rozbití skla…nebo „Sychwr dwylo – Allan o orchymyn.“ Vysoušeč rukou, mimo provoz…
Zajímavé je, že když jde žáček do první třídy, může si vybrat, zda bude chodit do školy, kde se velštinou vyučuje nebo do školy, kde se velština učí jako druhý jazyk a výuka probíhá v angličtině.
Dojmů a informací jsem si, stejně jako minule, přivezla přehršel. Čas strávený s mezinárodní skupinou učitelů z Itálie, Portugalska, Bulharska, Švédska, Maďarska a Slovenska, byl inspirativní i poučný. Velmi trpělivý lektor neúnavně vysvětloval a vysvětloval, jak všechny ty aplikace, které jsme se měli naučit používat, spustit a využít. Program kurzu byl nabitý, ale samozřejmě, že jsme si našli čas na to probrat situaci ve školství, pozici učitelů ve společnosti, strategie na práci se studenty…jen to by vydalo na samostatný článek.
Další dlouhý článek by mohl být o dvojici, u které jsem byla ubytovaná – Sandra a Duval – Duval pracuje jako IT specialista a Sandra je důchodkyně. Ale jaká důchodkyně! Angažuje se snad ve všech komunitních skupinách – chodí pomáhat s úklidem tří různých parků, s jinou akční skupinou chodí čistit koryto řeky Taff, je členkou pěveckého sboru pro „Lidi bez hudebního sluchu“, s Duvalem každé úterý absolvují lekci jivu (čti: džajvu), v rámci další skupiny navštěvuje jednou týdně paní upoutanou na invalidní vozík a dělá jí společnost. Kromě toho pracuje v komunitním centru jako koordinátorka skupiny Přátelé a sousedi, která pomáhá nově přistěhovaným s rychlejším zařazením do místního prostředí – jednou týdně má úplně každý možnost přijít a popovídat si, zeptat se na cokoliv a najít si přátele.
Poslední den mého pobytu mi Sandra nabídla, abych s ní šla na procházku (zapomněla jsem říct, že je členkou skupiny chodců s hůlkami „Nordic Walkers“). Samozřejmě jsem kývla, ignorujíc Duvalův varovný pohled. Procházka po místních parcích nakonec trvala 5 hodin – poslední 2 vydatně pršelo – a ušli jsme 22 km! Úžasné bylo, že opravdu po parcích! Ty v Cardiffu jsou neuvěřitelně rozlehlé a navazují jeden na druhý. No a pojem „aktivní důchodce“ nabyl pro mě nových rozměrů.
Článek o Cardiffu a Walesu samotném si ušetřím tím, že vkládám obrázek nezbytného suvenýru – magnetu na ledničku. Autorovi se podařilo na ten malý kousek kovu vměstnat vše typické, co by mělo být zmíněno. Pokud něčemu z magnetu nerozumíte, napište mi, zkuste Google nebo se vydejte do Cardiffu. Rozhodně doporučuji! Pp
