Kostely, zámky, katedrály, muzea, to vše v jednom týdnu. Bylo to pět dní plných poznávání nových věcí, i když některé z nich byly sto let staré. Nikdy dříve jsem v tak krátké době neslyšela více informací. Poznali jsme krásy Kutné Hory, kde jsme navštívili nejen slavný Chrám sv. Barbory, ale i tajuplnou kostnici v Sedlci. Neunikl nám ani Žatec s Chrámem chmele a piva, či muzeum porcelánu v Klášterci nad Ohří.
Středa byla poté dnem jako z pohádky. Jako první jsme navštívili zříceninu Hasištejn. Po ní jsme zamířili do zámku v Jezeří a nakonec nás čekal mostecký kostel Nanebevzetí Panny Marie, který je zajímavý svým výletem po kolejích.
Ve čtvrtek nám potom všem naskákala husí kůže. Tentokrát ale proto, že jsme všichni podcenili přípravu do cínového dolu Starý Martin ve městě Krupka.
I přes všechny tyto úžasné výlety byl pro mě nejzajímavější ten páteční. To jsme zavítali do Terezína, kde jsme navštívili Malou pevnost i Židovské ghetto. Byl to nejsilnější zážitek z celého týdne. Určitě nemůžu říct, že by se mi tam líbilo. Ponurá nálada mě pohltila už při pohledu na hřbitov před Malou pevností a zbavovala jsem se jí ještě další den. Nebylo to vůbec příjemné poslouchat výklad průvodce, který mluvil o životě vězňů, ale jsem vděčná, že jsem to mohla slyšet, protože je důležité si tyto věci připomínat. 
Kateřina Smrčková