Abyste si mohli udělat obrázek o tom, jak to na takovém republikovém finále probíhá, sepsal pro Vás Ondra Motlíček následující text:
Přináším krátký článeček o tom, jak jsme se tam měli.
Začalo to v úterý pětihodinovou cestou přes téměř celou republiku do místa konání, severočeského Rumburku. Už ve vlaku jsme se potkali se „starými známými“ z Gymnázia Olomouc-Hejčín a později i s dalšími z minulých soustředění a tak nám cesta plynula rychleji. Po příjezdu jsme se ubytovali v penzionu, na čtyřlůžkových pokojích nás neurazila-potěšila vlastní koupelna, televize a Bible (konkrétně Nový zákon, pěkné česko-anglicko-německé vydání). Večer nás čekalo slavnostní zahájení v kulturním domě, kde nás přivítali zástupci krajské komise FO, pořádajícího Gymnázia Rumburk, Ministerstva školství a samotného města. Studenti gymnázia nás přesvědčili, že zpívat umí a že si dokáží poradit s jakoukoliv nečekanou situací (prostě musíte hrát, i když vám spadnou noty; bravurně zvládnuto). Po samotném zahájení nás čekal raut se vším všudy – slané, sladké, alko, nealko, hudba, společenská konverzace, pitvání ananasu – prostě to, co ke správnému rautu patří.
Noc se dala strávit všemožnými způsoby. Poznávat krásy města, jít do baru, dívat se na televizi, jít za holkama, poslouchat písničky, tryhardit anebo spát – každý si vybral dle libosti.
První soutěžní den nám přinesl 4 teoretické úlohy z různých fyzikálních oborů. Konkrétně se jednalo o atomovou fyziku, mechaniku, molekulovou fyziku a termiku a optiku. Úlohy nebyly (se základní znalostí daných oborů) příliš obtížné, záleželo na tom, jak danému člověku úlohy sedly, jaké měl MFCh tabulky (vhodné vzorečky) a jak dobře byl seznámen se studijním textem (a zdali uměl integrovat). Po skončení soutěže jsme odešli do jídelny na oběd (nepamatuji si, co to bylo, ale bylo to dobré). Následoval program v podobě (nepovinné – někteří např. hráli oblíbené frisbee, i ve sněhu) přednášky na téma „Českosaské Švýcarsko“ s prezentací přírodních krás (živých i neživých) a příběhů z této oblasti. Poté opět jídlo – večeře a zlatý hřeb – přednáška na téma „Maxwell a Einstein – elektromagnetické a gravitační vlny“. Přednášející pan prof. Jiří Podolský si dal záležet na propojení historických teorií těchto dvou velikánů.
Druhá noc se příliš nelišila od té první. Byl tu jen malý rozdíl – občerstvení nám už neplatilo Ministerstvo školství. Já jsem se (stejně jako první noc) rozhodl na poslední chvíli naučit co nejvíce poznatků, abych byl dobře připravený na praktickou úlohu. Vsadil jsem na obor, který se ještě v soutěži neobjevil – elektřina a magnetismus, a doufal jsem, že budeme měřit proudy, napětí a odpory.
Nestalo se – naštěstí jsme dostali do rukou kovovou trubici s kuličkou uvnitř, která sloužila jako kyvadlo. Úkolem bylo změřit dobu kmitu v závislosti na vzdálenosti těžiště trubky od osy otáčení. Doplňujícími úlohami bylo vypočítat tíhové zrychlení, poměr hmotností trubky a kuličky uvnitř trubky a poté vzdálenost kuličky od konce trubky. Z této úlohy jsem měl smíšené pocity – měření mi pěkně vyšlo (dokonce jsem nemusel přikrašlovat naměřené hodnoty), tíhové zrychlení taky ještě dobré (9,5 m/s^2 = 3% chyba), ale když mi vyšla vzdálenost jako odmocnina záporného čísla a záporný poměr hmotností, řekl jsem si, že asi bude něco špatně…
Po soutěži následoval oběd, prohlídka nádherné rumburské Lorety a konzultace opravených teoretických úloh s opravovateli – možnost získat body navíc (anebo i ztratit). Já jsem byl nadmíru spokojený – dostal jsem více bodů než jsem očekával, Martin se snažil získat bodík z první úlohy, leč neúspěšně. Oba jsme měli shodně 25 bodů (ze 40) a bylo jasné, že se staneme úspěšnými řešiteli (stačila polovina maximálního počtu bodů – tj. 60/2=30 bodů pro úplnou jistotu, navíc jsme si byli jisti, že jsme praktickou úlohu vyřešili vcelku dobře). Po večeři jsme absolvovali přednášku na téma „Plazma ve vesmíru a v laboratoři“. Přednáška byla proložena spoustou humorných historek ze života pana přednášejícího, pana prof. Petra Kulhánka. Nejvíce se mi líbily teorie o (ne)konci světa a polární záře. (Ano, já prostě nejsem fyzik.)
Poslední noc jsem se rozhodl prospat. Věřím, že to byla dobrá volba.
V pátek nás čekalo už jenom vyhlášení výsledků. Oba jsme (jak jsme očekávali) byli úspěšnými řešiteli. Já jsem skončil 24. se ziskem 38 bodů, Martin dokonce 15. se ziskem 44,5 bodu. Myslím, že v poli 49 nejlepších účastníků z celé republiky jsme neudělali ostudu. Trochu škoda třetí teoretické úlohy (té nejtěžší) – na postup do výběrového soustředění pro Mezinárodní olympiádu stačilo 47,5 bodu, dostalo se do něj nejlepších 9 účastníků.
Pro úplnost dodávám pořadí na prvních třech příčkách: třetí byl se ziskem 57,5 bodu Ondřej Knopp (G Ch. Dopplera Praha), který přišel na vyhlášení ve stylovém županu, stejně jako loni byl druhý Filip Bialas (G Opatov) se ziskem 58 bodů a celou soutěž vyhrál (teprve druhák mezi převahou maturantů) Jindřich Jelínek (G Olomouc-Hejčín) se ziskem 58,5 bodu. Všichni jsou pro nás známí, mají na kontě již mnoho úspěchů (i z mezinárodních olympiád).
Na závěr bych chtěl shrnout, co všechno mi týden s FO přinesl:
- mnoho nových známých tváří
- jídlo zdarma
- sebejistotu, že maturitu z fyziky zvládnu, i když se nenaučím pořádně všechno (k čemu jinému jsou tabulky, že?)
- ceny (poukazy na nákup elektroniky, knížku, ceny s motivem Matfyzu či Českého Švýcarska a mnoho dalších)
- zameškaný týden ve škole a spoustu dohánění (pro objektivitu jsem to musel zmínit; stejně jsem se pak na to vykašlal)
- mnoho dalšího (buď jsem zapomněl, anebo se mi nechtělo psát) …