Česko vs. Nizozemí aneb výměnný pobyt očima studentů

Dvacet českých a dvacet nizozemských studentů prožilo dva týdny v obou zemích, poznávali novou kulturu, potvrdili si některé stereotypy, ale byly tu i věci úplně nové. No a jak vlastně celá výměna vypadala? „Český týden“ jste si již pravděpodobně načetli – pokud ne, určitě to udělejte!     

   Jako mrknutím oka utekla měsíční pauza, která celou výměnu rozdělovala. Druhý týden tedy začal předlouhou cestou do Nizozemí. Cestu jsme si zkrátili nočním šlofíkem, několika zastávkami, filmem a hlavně skvělou společností.

   Hned po příjezdu nás čekalo opětovné shledání s přivítáním ve škole našich holandských parťáků (drobné občerstvení, procházka školou – labyrintem –  a jedna hra na schovávanou). Poté jsme se rozjeli do rodin, abychom se mohli seznámit s našimi „adoptivními“ rodinami.

   Ovšem jako oficiální start tohoto týdne by se spíše dal považovat až večer, který jsme všichni společně strávili na (falešné, jak jsme jí říkali) pláži, kde jsme si udělali táborák a z čehož se nakonec stala tradice celého pobytu, stejně jako se stalo tradicí vyhledávat slané jídlo (většinu času jsme měli pocit, že dostaneme cukrovku, protože Holanďani jí v 90% sladké).

   Jaký byl tedy zbytek týdne? Příjezd ke škole byl prvním překvapením (nejen, že každý jezdí na kole, ale množství stojanů u školy byl naprosto šokující a i tak stejně nezbylo místo pro všechna kola), poté jsme se zúčastnili dvou vyučovacích hodin, poslouchali jsme holandštinu (přičemž v tom chrochtání němčináři zvládali pochytit pár výrazů), odpoledne jsme si trochu zasportovali a hladoví jsme se vydali na večeři (každý chod večeře jsme měli u jiné rodiny), večer jsme se pak opět sjeli na pláži. Úterý bylo ve znamení Utrechtu, prohlédli jsme si významná místa, zahráli si bowling, potom nákupy následované večeří v palačinkárně. Středeční den jsme započali opět ve škole, ale tentokrát na trochu vážnější notu jsme debatovali nad určitými světovými problémy (skvělý způsob na zlepšení angličtiny, ale i na rozšíření obzorů), odpoledne jsme jeli na team-buildingové aktivity (u farmy obehnané kanály jsme plnily různé úkoly, shazovali se navzájem do vody, ale pokojně se i projeli na kánoích), večer už tradičně táborák. Ve čtvrtek jsme se vydali do muzea (dozvěděli jsme se hodně nejen o historii země, ale i lidí, co zde žijí), pak jsme zbytek dne strávili na opravdové pláži, odvážlivci z českých i holandských řad si dokonce i zaplavali v ledové vodě. Pátek a tedy i v poslední den jsme navštívili Amsterdam. Pokud jsme si mysleli, že jsou všude vodní kanály a kola, tak o tomhle městě to platilo dvojnásob, ale my se podívali do muzea, projeli jsme se trajektem na program This is Holland (5D kino ukazující všechny krásy Holandska, což byl jednoznačně jeden z nejlepších zážitků celého týdne), vyfotili jsme se u nápisu I amsterdam, naposledy jsme měli příležitost si něco koupit, pak už jsme se vydali zpět do Maarssenu, abychom si užili poslední společný večer a přichystanou párty na rozloučenou. Sobotní ráno bylo pouze o balení a tentokráte srdcervoucím loučení (ne jednomu člověku ukápla nějaká ta slzička).

   V autobuse cestou domů jsme dostali za úkol napsat jednu věc, kterou si budeme pamatovat a tohle jsou ty nejlepší odpovědi:

• kola a cyklisty všude
• kanály
• chrochtání = holandštinu
• to, jak mě bolel zadek z kola
• sladké jídlo
• táboráky na pláži
• vše.

   Celé dva týdny jsou a navždy budou nezapomenutelným zážitkem, neskutečným zlepšením naší konverzační angličtiny, ale především jsme si udělali skvělé přátele, které už teď plánujeme v budoucnu navštívit.

Děkujeme Olomouckému kraji a Městu Šumperk za finanční podporu.

Adéla Strnadelová 3.A