Tak jsme se dočkali, konečně středa 10. 12., 13:30. Vyjíždíme na trasu dlouhou 1350 km. Cestovní kancelář, která nám chystala program, si pro nás připravila opravdovou chuťovku. Dalo by se to nazvat „ Paříž v kostce za 3 dny“, což mi připomíná jazykové příručky s názvem „ francouzsky za týden snadno a rychle“.
Co se týká paní průvodkyně, musím říct klobouk dolů, opravdu se nám snažila podat maximum informací. Jedinou vadou na kráse snad bylo jen to, že při tom běhu Paříží nebyl kolikrát čas ani kousnout do chleba.
Nicméně Paříž je nádherná a šokující. Člověk si myslí, že všechny ty skvostné budovy, kostely, chrámy, které vidí na obrázcích, včetně Eiffelovy věže, důvěrně zná, ale opak je pravdou. Teprve když stojíte u nich, pohltí vás jejich velikost, krása a historický kontext. Pokorně obdivujete génia umělců, stavitelů, sochařů a malířů z dřívějších časů.
Část dne strávíte ve Versailles, procházíte skvostnými sály, zdobenými nejrozmanitějšími druhy tapet, zrcadel a koberců, hraničícími až s okázalostí. Po návštěvě historické minulosti skočíme od králů Ludvíků rovnýma nohama do budoucnosti, když navštívíme futuristickou čtvrť „La Défense“, které dominuje stavba s názvem „Ookno do třetího tisíciletí“. Stojíte na náměstíčku, přímo v náručí rozličných mrakodrapů, a dochází vám slova. Jediné, co vás v tu chvíli napadá, je zachytit ty dojmy do hledáčku fotoaparátu a přivézt si kousíček z té nádhery domů.
A než se vzpamatujete, nakoupíte na voňavých trzích v Défense, už běžíte na Pigalle, abyste nasáli atmosféru před Moulin Rouge, kde maloval tanečnice slavný malíř Toulouse Lautrec a kde se scházela spousta umělců zvučných jmen. Procházka po Montmartru a projížďka lodí po Seině završovala jeden z krásných, byť deštivých dnů strávených v Paříži.
Pro vaši představu uvedu seznam míst, která jsme navštívili.
Čtvrtek 11.12. po probděné noci v autobuse Centre Pompidou , la place de Greve, l’hotel de ville, St. Jacques, Notre Dame ( 422 schodů), le Quartier Latin, la Sorbonne, Panthéon, l’église de St. Etienne, Montparnasse, Les Deux Magots, Le Jardin du Luxembourg, la place de St. Germain des Prés, le métro, le boulevard Brune, Formule 1.
Jistě uznáte, že studenti zaslouží obdiv za nemalý sportovní výkon a za to, že zároveň prokázali výbornou psychickou odolnost.
Pátek 12. 12. nebyl o nic méně náročný, snad jen s jedinou výjimkou. Dnes nás vozil autobus. Jak jsem už zmiňovala, začali jsme ve Versailles, následovala čtvrť Défense, potom Montmartre a nakonec projížďka lodí po Seině.
Poslední den, 13. 12., patřil z větší části Louvru, kde jsme strávili tři hodiny. Následoval oběd ve Flunch. A potom jsme si užili hororové anabáze v pařížském metru s třemi přestupy. Samozřejmě vrcholným zážitkem bylo vznést se do oblak na křídlech výtahu Eiffelovy věže. Už jen stát pod obloukem této ocelové konstrukce naprosto předčí vaše očekávání. Šokuje vás svou obří velikostí, hrdě se tyčí na Martově poli, kde se potkává ve výtazích této zlaté krasavice přezdívané také „La Dame de fer“, celý svět.
Pomalu se blíží hodina odjezdu z Paříže, a tak se rozloučíme s Eiffelovkou a přesouváme se na náměstí Svornosti (la place de la Concorde). Ve zbývajících minutách se ještě kocháme krásou obřího kola Caroussel a potom už nástup do autobusu a odjíždíme. Au’revoir Paris.
Další den, po noci strávené v autobuse, jsme si udělali ještě malou zastávku na slavných vánočních trzích v Norimberku, které jsou proslulé svými perníčky a dřevěnými hračkami.
A teď už opravdu domů!!!
Na závěr nebudu provádět obligátní hodnocení zájezdu. Zkuste se sami jen v mysli projít všemi těmi místy pěšky ve třech dnech a udělejte si obrázek o tom, jakou oběť na úkor vlastního pohodlí musely vaše děti přinést, aby v co největší míře mohly alespoň trochu nasát atmosféru tohoto úžasného a obdivuhodného města. L.Ryšavá
Merci bien !