Ještě jednou Turecko, a to očima (nebo spíš perem) účastníků – studentů
Pergamon
Přes všecka staletí až sem, slunce nad Pergamonem nezapadlo ani na jediný den. Pallas Athéna svojí rukou ho hlídá, ni vítr, ni zemětřas sem nezavítá.
Mě lanovka veze až nahoru nemusím tlapat žádných schodů prodejci lákají nás naší řečí „Milan Baroš, ahoj Češi“ avšak mi kráčíme k samému vrcholku hory nevšímaje si prodejců lichotících nás českými slovy a hle! Zde jsou kameny té dávné starověké krásy připomínající bohem zapomenuté časy kdy svět byl placka a lidé teprv začínali si přát by jejich sny se vyplnily, o dnešním světě si nechávali zdát A dnes tu stojím já a mí kamarádi představujeme si zde kámen na kameni celý chrám i domy sloupy korintské, radující se bohy! představujeme si amfiteátrum plné lidí sledujících humorné či smutné představení k tomu všemu mezi sloupy tohoto ráje nám náš Sandokan na dudy hraje a tóny skotské se z nástroje drsně valí, krajem středomořským se rozléhají. … Daniel Stryk, 4.C
… Na závěr bych snad jen dodal, že tyto zájezdy jsou něco, co ze školní docházky skutečně vyčnívá a absolutně mi to do ní nesedí. Je to kvůli tomu, že na cestách s oblíbenými učiteli a nejlepšími kamarády se toho zažije asi desetkrát více než ve školních lavicích. Proto bych dal této exkurzi bez váhání známku 1* a srdečně doufám, že naše gymnázium tuto tradici bude uchovávat i nadále. Matěj Korger, 4.C