Půl roku uplynulo jako voda a studenti Gymnázia Šumperk se opět setkali se svými kamarády z partnerské školy Gesamtschule Geistal z Bad Hersfeldu. Ti byli v týdnu 7.-12.10.2013 hosty v šumperských rodinách.
Po pondělní jedenáctihodinové cestě vlakem čekalo některé hosty překvapení – se svými protějšky navštívili taneční hodiny. Když týden v rodině, tak se vším všudy. Další den byl „odpočinkový“. Nejdříve jsme se šli společně podívat do Geschaderova domu na expozici o čarodějnických procesech. Následovalo milé přijetí panem starostou na radnici a poté už se z radniční věže spouštělo hejno papírových vlaštovek jako symbol přátelství. Naše kroky dále vedly do naší školy, kde nás pozdravil ředitel gymnázia. Prohlídka školy pak zakončila společnou část úterního programu. Ve středu se jelo na výlet do Olomouce. Pohled na město z výšky i procházka historickým centrem byly sice zajímavé, ale to nejlepší mělo teprve přijít. V Laser aréně se ukáže, kdo s koho! Po čtvrthodinovém boji je to jasné. Všichni bojovali naplno a s maximálním nasazením. Ještě foto se svými udýchanými spolubojovníky a jedeme domů. Je ráno a my pokukujeme po zatažené obloze, sem tam se objeví kousek modrého nebe se sluníčkem. Máme před sebou cestu na Ramzovou. Roztrhnou se ty mraky? Budou vidět hory? Nebyly. Zato jízda lanovkou na Šerák měla své kouzlo. Pro někoho romantický zážitek, kdy se ti před námi i za námi ztráceli v mlze, pro někoho spíše dávku adrenalinu, když se do houpající se sedačky opřel studený vítr. Ještěže je nahoře hospoda. Z tepla chaty jsme vyhlíželi, jestli se počasí umoudří a dovolí nám pohled do údolí. Kdo se podíval v ten pravý okamžik, mohl ho na chvíli zahlédnout. Tak zase dolů. Poslední den jsme se opět sešli ve škole. Naši němečtí kamarádi se podívali, jak to u nás chodí ve vyučování. Trochu sportu odpoledne a už tu byl závěrečný večer spojený se zhodnocením celého týdne. Jak prohlásila naše studentka Zorka Kocumová: „ Bylo to to nejlepší, co jsme mohli ve školním roce zažít“. Organizátory akce asi nejvíce potěšilo přání: „Příští rok bychom do toho zase chtěli jít.“ Sobotní ráno – nádraží – loučení. Běh po peróně vedle rozjíždějícího se vlaku a poslední zamávání. Máme facebook, napíšeme si. A na jaře třeba pojedeme zas.
Velké díky patří Městu Šumperk, Společnosti česko-německého porozumění Šumperk-Jeseníky a Krajskému úřadu Olomouckého kraje, bez jejichž finanční pomoci by se celá akce dala jen těžko zvládnout. Poděkování však zaslouží i samotní studenti, kteří se aktivně podíleli na tvorbě programu pro své přátele, a také jejich rodiče, díky nimž se hosté cítili jako doma.
H. Záchová a D. Tesařová
